Filmoláda.cz

Info o filmu Někdo to rád horké

Americký týdeník Time jej začlenil mezi stovku nejlepších snímků všech dob. V letošním roce slaví již půlstoletí od chvíle svého vzniku. Řeč je o hudební komedii, parodii na gangsterské filmy, dílu Billyho Wildera Někdo to rád horké.

Ústředními postavami komedie, jejíž děj je zasazen do roku 1929, jsou Joe a Jerry. Hudebníci, kteří si nemohou stěžovat na nedostatečnou přízeň žen, se rozhodnou, že se na útěku před bandou gangsterů ukryjí v dívčím orchestru Sladké Sue, cestující na Floridu. Joe a Jerry neboli Josefína a Daphné se velmi rychle stanou oblíbenými, a to nikoli pouze v kapele. Nejen že se Joe zamiluje do zpěvačky, která si říká Pusinka, ale oba mladí muži, resp. ženy se záhy stávají předmětem zájmu mužů. V komedii zazářila řada hvězd někdejší éry klasického Hollywoodu – v ústředních rolích se zaskvěla Marilyn Monroe, zdatně jí sekundují Tony Curtis a Jack Lemmon.

Třebaže autor díla Billy Wilder za tento klasický snímek nezískal pomyslnou cenu nejvyšší, Oscara, v průběhu svého působení na poli kinematografie dal vzniknout řadě děl, která na tuto metu dosáhla. Namátkou uveďme snímky Byt z roku 1960 (režie + scénář, též nejlepší snímek) či starší Ztracený víkend (1945, opět režie + scénář).

Narodil se v někdejším Rakousku-Uhersku, avšak kvůli židovskému původu byl nucen emigrovat. Podobný osud s ním sdílí řada dalších výrazných osobností, které se posléze podílely na utváření charakteru tvorby klasického Hollywoodu. Ještě za svého evropského pobytu se seznámil s uměleckou činností. Zprvu pracoval jako filmový kritik a novinář, později navázal spolupráci s německými filmaři, pro něž tvořil zejména scénáře. Jeho jméno je v této spojitosti uvedeno mj. pod dokumentem Lidé v neděli.

Do Spojených států Billy Wilder přijel po krátkém pařížském intermezzu roku 1934 téměř bez prostředků, nadto s nepatrnou znalostí angličtiny. Trvalo čtyři roky, než se Wilder dostal k práci, která jej proslavila v Evropě. Díky setkání s producentem Charlesem Brackettem rakouský emigrant získal tolik potřebnou důvěru ze strany Hollywoodu a posléze celého filmového světa. Wilderovo umělecké konto se rozrůstalo. Lze na něm nalézt takové klenoty kinematografie jako například noir film Pojistka smrti či Sunset Boulevard, v němž odkryl bizarní a tragický život jedné slavné herečky němého filmu. Žánrové spektrum Wilderovy tvorby je velmi široké. Svědčí o tom i další slavná komedie, která se stala předlohou muzikálu Sliby chyby, Byt.

Z hlediska témat ovšem Wilder inklinoval spíše k negativním aspektům - alkoholismu či prostituci. Cynismus, ironie i satira, objevující se v jeho dílech, mu ovšem v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy se do módy dostal mír a láska, zlomily vaz. I přesto se v Muzeu moderního umění v New Yorku v roce 1964 objevilo u příležitosti prezentace filmu šedesátých let také retrospektivní dílo, mapující třicet pět let tvorby Billyho Wildera.